Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta vydala, prot

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta vydala, prot

Urývek z knihy Marie, královna, skotská

22. července 2009 16:03

Byl to týž krucifix, který před ni nyní nesl její komorní Hannibal Stuart, doprovázeje ji do velkého sálu. Královna byla naprosto klidná a nedala najevo ani strach ani úzkost. Nesla se vskutku královsky a někteří z přihlížejících později popsali, že se tvářila vesele a usmívala se. Poslední okamžik trýzně nastal při vstupu do síně, když bylo jejím sloužícím zabráněno, aby ji následovali. Královně pak sdělili, že má podle Alžbětina přikážu zemřít docela sama. Melville, zdrcený touto neočekávanou ranou, padl v slzách na kolena a zvolal: „Ah, madam, bude to nejsmutnější poselství, jaké jsem kdy doručil, až oznámím, že moje královna a drahá pani je mrtva." Královna potlačila slzy a něžně řekla: „Máte se radovat a nikoli lkát, neboť právě nadchází - konec utrpění Marie Stuartovny. Vy víte, Melville, že tento svět je marnost nad marnost, plný souženi a bolesti. Dones všem mým přátelům můj vzkaz, pověz jim, že jsem zemřela jako pravá Skotka a Francouzka..." A přikázala Melvillovi, aby šel za jejím synem a pověděl mu, že jejím největším přáním vždy bylo spatřit Anglii a Skotsko sjednocené.

Marie se nyní otočila k Pauletovi a lordům a naléhala, aby dovolili alespoň jejím vlastním sluhům pobývat s ní v hodině smrti, tak aby mohli později podat v cizích zemích zprávu o tom, jak zemřela. Kent odpověděl, že toto její přání nemůže být splněno, neboť sluhové prý jistě budou před popravou vykřikovat a nejen rozčílí královnu samu, ale znepokojí i doprovod, a poté se prý mohou ještě pokusit namáčet šátky do její krve, aby získali relikvie, které, jak Kent zachmuřeně prohlásil, „nejsou žádoucí." „Můj lorde," odpověděla Marie, „dávám vám své slovo a slibuji za ně, že neučiní nic z toho, co vaše lordstvo vyjmenovalo. Želbohu ty ubohé lidi potěší, budou-li se se mnou moci rozloučit." Co se jejích dvorních dam týče, odmítala uvěřit, že by takové příkazy královna Alžběta vydala, prot

Mila Sandra myslim ze si k nam do studia prisla dobrovolne a sama si ziadala o pracu tak si myslim ze asi az tak neskusena nebudes a ano v Rakusku musis mat kartu inak to je trestne ale stale je to nic oproti Dubaju kam chodis slapat pravidelne tak nechapem comu tak inteligentna divka devka ako ty nerozumie.Pouzila si velmi silne slova na ludi ktorych vobec nepoznas . Kiez by sa vseci chovali tak pekne ku kockam ako Jozef Dita Niki . A nabuduce maj gule sa aspon podpisat aj ked v tvojom pripade to nebolo ani potrebne lebo take nezmysli mohla napisat jedine hlupana tvojho formatu. Takze mile kocky ak chcete prist k nam do studia pracovat verte ze budete spokojne pracujem tu uz rok a som velmi spokojnam Lejla