Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.
Kdo přispěje?
24. června 2013 v 19:48
KRIZE
jestli někdo víte o něčem dobrým, tak budu ráda za tip. Pač jsem momentalně už 2 týden ve švýcarskua taky žádná sláva :-( :-( . Je to nějaké mrtvé snad všude ....krize ...
24. června 2013 v 19:42
Evi..
.a napises semka nejake info o Singa...?
24. června 2013 v 19:33
sandra
já tam byla už 4x v Dubaji a napoedy jsem se vrátila 20.4. 2013, žádný problém nebyl. Tak nevím přes koho jste tam byla. Můžete to sem napsat, kdo vám to zařizoval? A taky nechapu,jak by zrovna tam mohl nekdo někoho unést....je to jedna z nejbezpečnějších arabských zemí....Možná by bylo fajn to napsat podrobně. To že tam maká hokně holek to je fakt ....
24. června 2013 v 16:39
EVA
nejlepší práce singapur doporučuju !!!!
23. června 2013 v 09:26
Pia pre holky
Dievcata davajte si pozor na akoze operatorku `:operatorku: Laura laurinka,aj meil,aj skype,mala som ist cez nu do Finska,najprv v inzerate ma,ze holky s nou nepredelej,ze plati vsetky naklady a po zarobku,ze sa to vyrovnava,preto som s nou chcela ist,logicky som si myslela,ze sa teda bude snazit ked investovala a nenecha ma vysiet niekde vo vzduchu vo Finsku,nakoniec nebolo nic,musim hratit vsetko sama,takze realita ina,ako inzerat,dalej ze jej budem kazde tri dni posielatciastky cez western union,pripominam,ze western je statna spolocnost kontrolovana kriminalkou,davajte si na to pozor,ak clovek nieje nikde oficialne zamestnany v danej krajine a posiela kazde tri dni sumy 300-400eur,je len otazka casu kedy Vam zatuka na dverach policia,mala som s tym problemy v Nemecku,vypocuvanie styroch hodin,takze som to slecnu operatorku poucila to sa jej velmi nepacilo,potom sme sa niejako dostali k tomu,ze jej podpisem zmenku a nakoniec sme sa dohodli kedy vycestujem ,tak si ma blokla na skype bez jedneho slova,tak si prosim dajte na nu pozor,nieze niekde vycestujete a zostanete stat na letisku,Ja som prisla z prace domov s tym,ze som chcela vycestovat za tri max styri dni,takze tak,davajte pozor,vsetko dobre
22. června 2013 v 10:24
Lucka
Pro sandru.byla jsem tam ponekolikate a uz nikdy vice Dubaj tak jen na dovcu.ceny tu jsou otresne nebo je tam hodne holek co delaj da se rict zadara takze si nevydelas nic a uz na letisti te zacne hlidat policie v civilu a na hotelu apartmanu to same zacali tam hodne strezit holky takze hooodne nebezpecne a bez vydelku!ted tam malem unesly kamosku :-(...nedoporucuji!!!!vim o cem pisu. Znam lepsi mista kam jezdit beze stresu a dobre vydelky!
21. června 2013 v 06:39
M
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se roze
21. června 2013 v 06:39
M
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se roze
21. června 2013 v 06:39
M
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se roze
21. června 2013 v 06:39
M
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se roze
21. června 2013 v 06:39
M
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se roze
20. června 2013 v 23:14
Turecko
20. června 2013 v 20:16
TURECKO
holky makali jste někdo již v Turecku - Istambul? kontakt mám, jen potřebuji zkušenosti, jestli je to tam ok, nebo ne. díky všem .
20. června 2013 v 19:52
pro hamrlik
delas i holandsko??
20. června 2013 v 19:51
Jana pro Lana
20. června 2013 v 05:28
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se rozejde
20. června 2013 v 05:28
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se rozejde
20. června 2013 v 05:27
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se rozejde
20. června 2013 v 05:27
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se rozejde
20. června 2013 v 05:27
M
Plazící se, děsivé stíny natahují své drápy k nebohé dívce. Postačí jediný krok a ona upadne do
hladových chřtánů děsů. Obejmou ji a odvedou do hořícího pekla. Odevzdanost přízraku, který
unáhleně následovala, ji uvrhla do věčného zatracení. Ona se holýma rukama nedokáže ubránit
neviditelnému nepříteli, který ji ovládá, kterému odevzdala svůj život. Nyní již není cesty zpět, pokud
on nebude chtít. On? Kdo?
Aurora se zpocenými dlaněmi pokouší zbrkle nahmatat dveře, kterými prošla, ale nic nenachází.
Třesouce se krčí u zdi, která se za ní zavřela. Bezradně hledí do tmy. Cítí chlad, vidí temnotu. Stín
zmizel. Nohy se jí podlamují. Dívka bezmocně poklekne na zem.
„Co jsem to udělala?“ prohrábne si vlasy. „Pane Bože, jsem tak hloupá. Měli pravdu. Jsem blázen, teď se odtud nedostanu,“ vzlyká.
Smířená se svým brzkým koncem, pojednou sebou trhne a upne zrak směrem nahoru. Nad ní, se po
stěnách rozsvítí první lampička. Pak druhá, třetí, další a další…Společně pak vytváří řadu světel, která
dávají vyniknout úzkému točivému schodišti, jež se rozprostírá před Aurorou. Postaví se. Zpozorní.
Utře nos a dodá si odvahy. Opatrně nahlíží před sebe. Rukama se přidržuje stěny, a pomalinku
zdolává schůdek po schůdku. Kamenná dlažba ji studí do bosých chodidel. Nízký strop vytváří
stísněné neútulné prostory. Spousta prachu a pavučin kol nedodávají zrovna pocit bezpečí. Očima
neustále těká po zdech, jakoby očekávala, že na ní odněkud vyskočí přízrak. Tenký župánek vlaje
podél jejího těla silou průvanu, který profukuje mezi nepravidelným zdivem. Náhle se zarazí. Na konci
schodů stojí tajemný neznámý, otočen zády k dívce a držíc v pravé ruce, hořící louč. Černé kožené
rukavice nedovolují nahlédnout ani na jeho ruce, pokud tedy nějaké má. Aurora, připravena ho
oslovit, „ztratí“ schopnost mluvit. V hrobovém tichu lze zřetelně slyšet její ustrašené dýchání. Přízrak
se rozejde
