9. října 2024 v 07:52
Není to to mindset, ale spíš tvrdé životní lekce. Taky jsem byla mladá, důvěřivá a hlavně neuvěřitelně naivní. Myslela jsem, že když jsem hodná a mám dobré úmysly, není důvod, aby mi někdo ublížil. To jsem se ale škaredě spletla.
Když mi bylo kolem dvaceti, byla jsem skálopevně přesvědčena, že se s tehdejším přítelem vezmeme, zestarneme a byla jsem ochotná pro něj udělat cokoliv a myslela, že on to má úplně stejně. Vždyť to přece říkal. Takže zatímco já za ním letěla těhotná na vlastní náklady x tisíc km (jo, dneska bych si kvůli chlapovi nezaplatila ani lístek na tramvaj), abychom se viděli, on si vypnul mobil, protože jebal s jinou. Když jsem těhotná skončila s kufrem na ulici, otevřelo mi to oči jako nikdy předtím. Kvůli tehdejšímu potratu mám dneska problémy počít dítě.
Odletěla jsem šlapat do Austrálie (400$ hod) nebo Kataru (od 800$ hod), na dovolene jsem jezdila sama do Bahrajnu, Panamy, Srí Lanky a vzpomínám na to jako na nejlepší období svého života. Pak jsem odletěla do Londýna, kde bylo 100£ pro ně moc
(Česko jsem radši vynechala úplně)
Můj současný moji (nejen cestovatelskou) minulost zná a je mu jasné, že si takový život nemůže dovolit a hlídá si každé slovo, abych se nevrátila za lepším. Je to teda zase druhý extrém, ale je lepší, když ten chlap na tobě citově visí víc než ty na něm. Chlap hned vycítí, že si s tebou může vytřít prdel a taky to tak později udělá. Věř, že to znám i po těch letech až moc dobře. Musíš se prostě řídit hlavou a ne se oblbnout citama a slovama, což je pro emotivně stavěné ženy strašně těžké. Ale jedině tak se zachráníš před dalším držkopádem.