Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.

Kolik si vydělá česká prostitutka? Záleží samozřejmě na tom, jak je pracovně vytížená. Pokud ale pracuje na plný úvazek, vydělá si zhruba 100 000 tisíc čistého. Podívejte se na ceník kněžek lásky!

Vzhledem k ekonomické krizi a nízkým výdělkům se v Čechách rozrostl trend prostituce, někdy se jedná o jednorázovou záležitost, ale po určité době se dívky k tomuto výdělku vracejí. Zarážející je hlavně počet studentek, které si sexem vydělávají na studia.


Drtivá většina prostitutek se ale z ulice přestěhovala do erotických klubů nebo na priváty. Cenové relace se tak v nočních klubech a v privátech pomalu snižují.


Například za 15 minut sexu si ještě před 5 lety prostitutky účtovaly 1500 korun, nyní je to i jen jeden tisíc. I přesto si ty nejvýkonnější dívky vydělají od 60 do 120 tisíc korun. Záleží na tom, kolik klientů je schopna dívka za den obšťastnit.

Kolik si vydělá česká prostitutka? Záleží samozřejmě na tom, jak je pracovně vytížená. Pokud ale pracuje na plný úvazek, vydělá si zhruba 100 000 tisíc čistého. Podívejte se na ceník kněžek lásky!

Vzhledem k ekonomické krizi a nízkým výdělkům se v Čechách rozrostl trend prostituce, někdy se jedná o jednorázovou záležitost, ale po určité době se dívky k tomuto výdělku vracejí. Zarážející je hlavně počet studentek, které si sexem vydělávají na studia.


Drtivá většina prostitutek se ale z ulice přestěhovala do erotických klubů nebo na priváty. Cenové relace se tak v nočních klubech a v privátech pomalu snižují.


Například za 15 minut sexu si ještě před 5 lety prostitutky účtovaly 1500 korun, nyní je to i jen jeden tisíc. I přesto si ty nejvýkonnější dívky vydělají od 60 do 120 tisíc korun. Záleží na tom, kolik klientů je schopna dívka za den obšťastnit.

Kolik si vydělá česká prostitutka? Záleží samozřejmě na tom, jak je pracovně vytížená. Pokud ale pracuje na plný úvazek, vydělá si zhruba 100 000 tisíc čistého. Podívejte se na ceník kněžek lásky!

Vzhledem k ekonomické krizi a nízkým výdělkům se v Čechách rozrostl trend prostituce, někdy se jedná o jednorázovou záležitost, ale po určité době se dívky k tomuto výdělku vracejí. Zarážející je hlavně počet studentek, které si sexem vydělávají na studia.


Drtivá většina prostitutek se ale z ulice přestěhovala do erotických klubů nebo na priváty. Cenové relace se tak v nočních klubech a v privátech pomalu snižují.


Například za 15 minut sexu si ještě před 5 lety prostitutky účtovaly 1500 korun, nyní je to i jen jeden tisíc. I přesto si ty nejvýkonnější dívky vydělají od 60 do 120 tisíc korun. Záleží na tom, kolik klientů je schopna dívka za den obšťastnit.

Kolik si vydělá česká prostitutka? Záleží samozřejmě na tom, jak je pracovně vytížená. Pokud ale pracuje na plný úvazek, vydělá si zhruba 100 000 tisíc čistého. Podívejte se na ceník kněžek lásky!

Vzhledem k ekonomické krizi a nízkým výdělkům se v Čechách rozrostl trend prostituce, někdy se jedná o jednorázovou záležitost, ale po určité době se dívky k tomuto výdělku vracejí. Zarážející je hlavně počet studentek, které si sexem vydělávají na studia.


Drtivá většina prostitutek se ale z ulice přestěhovala do erotických klubů nebo na priváty. Cenové relace se tak v nočních klubech a v privátech pomalu snižují.


Například za 15 minut sexu si ještě před 5 lety prostitutky účtovaly 1500 korun, nyní je to i jen jeden tisíc. I přesto si ty nejvýkonnější dívky vydělají od 60 do 120 tisíc korun. Záleží na tom, kolik klientů je schopna dívka za den obšťastnit.

to je preto holky ze vam niekto slubi 500 euro denne a idete na to.ano v rakusko se mozno vydelava menej ale klid urcite budte mat.je to nove studio v 18 bezirk a urcite vas sef neude jebat proste pracovni vstaH.ak mate zajem napiste ale neslubuju od 500 do 1000 eur denne
piazzaduomo@outlook.com len seriozne.a ano som muz nedelam zo seba nejaka slecink aby ste vedeli,ne jsem nejáka zlatokopka ze vam pekne vysvetli.ak chcete vydelat ozyte sa.nie som niki an dita je to uplne nove a klienti chodi

Hello!
http://via3online.com/ , , http://cls3online.com/ , , http://vg3sideeffects.com/ , , http://www.cs3sideeffects.com/ , ,

Hello!
http://save3time-v.com/ , , http://save3time-c.com/ , , http://noscript3v.com/ , , http://noscript3c.com/ , ,

nechte toho. Každá holka už četla o MONCHERIE 1000x.Každá už tady ví, ZE majitel byl ve vězení a češka co s ním spala je na drogách.O tom, ZE zneužívali fotky holek už se ví taky.Tak už klid.Moncherie v žádném případě Nejezdit.

jeste dalsi spamy a zverejnujeme tvou ip adresu

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z