Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) je domestikovaná forma kočky divoké, která je již po tisíciletí průvodcem člověka. Stejně jako její divoká příbuzná patří do podčeledi malé kočky, a je typickým zástupcem skupiny. Má pružné a svalnaté tělo, dokonale přizpůsobené lovu, ostré drápy a zuby a vynikající zrak, sluch a čich.

Kočka domácí vždy sloužila člověku především jako lovec hlodavců, v současnosti se uplatňuje také jako společník a mazlíček člověka. V některých oblastech Číny je konzumováno kočičí maso,[1] ve třetím světě je kočka domácí rovněž kožešinovým zvířetem a výrobky z kočičí kožešiny se dostávaly i na evropský trh. V červnu 2007 byl však dovoz kočičí kůže a kožešiny do Evropy zakázán.[2]

Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy), na mnoha místech zpětně zdivočela.



Obsah [skrýt]
1 Domestikace kočky domácí 1.1 Starověk
1.2 Středověk a raný novověk
1.3 Moderní doba

2 Popis 2.1 Anatomie
2.2 Smysly

3 Fyziologie 3.1 Rozmnožování 3.1.1 Říje
3.1.2 Březost a porod
3.1.3 Koťata


4 Kočka nebo kocour
5 Kastrace 5.1 Ovariohysterektomie
5.2 Orchiektomie

6 Plemena kočky domácí
7 Nemoci koček 7.1 Virové a bakteriální nemoci a plísně
7.2 Paraziti 7.2.1 Protozoární onemocnění
7.2.2 Helminti
7.2.3 Roztoči a hmyz


8 Organizace chovatelů koček 8.1 Světová konfederace
8.2 Mezinárodní organizace
8.3 Nezávislé národní organizace

9 Odkazy 9.1 Reference
9.2 Literatura
9.3 Související články
9.4 Externí odkazy



Domestikace kočky domácí[editovat | editovat zdroj]





Kočka plavá (Felis silvestris lybica)
Divokým předkem domácích koček byla zřejmě kočka divoká, přesněji její africký poddruh kočka plavá, dále snad i kočka divoká evropská a asijská kočka stepní. První kočky se do blízkosti lidí dostaly před 10–12 tisíci lety, v době, kdy začala vznikat první trvalá lidská sídla, ale až z doby před 8 000 lety pocházejí první důkazy existence ochočených koček, a to z

Obecná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Encyklopedie je specifický druh slovníku, jde o naučný slovník, ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje, nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými, ale podrobnými hesly, tradičně řazenými abecedně stejně, jako ostatní typy slovníků. V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno.

Na rozdíl od slovníku, který přináší stručnou definici hesla, se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji. Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla, doplněnou o ilustrace, mapy, přehledy, grafy, bibliografii apod. Také zpravidla často odkazuje na související hesla.

Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností: jejího předmětu, účelu, metody či členění a proces vzniku.
1.Předmět: Tematika encyklopedie může být obecná. Ty obsahují hesla z různých oborů (Ottův slovník naučný, Encyclopædia Britannica apod.), nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel (pak se obvykle označují jako slovníky (např. filozofický slovník, slovník lékařství apod.), či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast (např. o určité zemi, náboženství apod.).
2.Určení: Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem. Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky.
3.Řazení: Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií: abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií. Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody, krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům.
4.Metoda vzniku: Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů, způsobu shromažďování, ověřování a sepisování jednotlivých hesel. Autoři encyklopedické

Obecná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Encyklopedie je specifický druh slovníku, jde o naučný slovník, ale nevykládá věci v pořadí věcné návaznosti jako učebnice nebo vědecké zprávy a eseje, nýbrž jednotlivými poměrně úzce tematickými, ale podrobnými hesly, tradičně řazenými abecedně stejně, jako ostatní typy slovníků. V elektronické podobě je abecední uspořádání potlačeno.

Na rozdíl od slovníku, který přináší stručnou definici hesla, se encyklopedie snaží přiblížit předmět hlouběji a podrobněji. Encyklopedický text může být také lépe strukturován a přinést pro čtenáře dostatečnou informaci o daném tématu hesla, doplněnou o ilustrace, mapy, přehledy, grafy, bibliografii apod. Také zpravidla často odkazuje na související hesla.

Encyklopedii lze definovat pomocí čtyř základních vlastností: jejího předmětu, účelu, metody či členění a proces vzniku.
1.Předmět: Tematika encyklopedie může být obecná. Ty obsahují hesla z různých oborů (Ottův slovník naučný, Encyclopædia Britannica apod.), nebo se mohou specializovat na určitý obor či okruh hesel (pak se obvykle označují jako slovníky (např. filozofický slovník, slovník lékařství apod.), či na určitou zeměpisnou či kulturní oblast (např. o určité zemi, náboženství apod.).
2.Určení: Encyklopedická díla mají za cíl přinést důležité shromážděné poznání z určitého oboru; v tomto smyslu se liší podrobností a záběrem. Účel díla může ovlivnit i cílový okruh čtenářů; dětské encyklopedie se s tématem vypořádávají jinak než všeobecné encyklopedie či odborné slovníky.
3.Řazení: Historicky existují dva rozdílné způsoby organizace tištěných encyklopedií: abecední řazení a hierarchické řazení podle kategorií. Moderní elektronické encyklopedie obvykle spojují obě metody, krom toho umožňují rychlé vyhledávání díky indexaci a křížovým odkazům.
4.Metoda vzniku: Encyklopedická díla se také liší ve volbě svých autorů a editorů, způsobu shromažďování, ověřování a sepisování jednotlivých hesel. Autoři encyklopedické