Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

Někdy si myslím, že jsem jediná v téhle čtvrti, kdo má ještě rozumné sny. Mám dva, a ani za jediný se nemusím stydět. A chci napsat knihu o své matce. Už mám název: „Příběh bezhlavé rudovlasé ženy, která by ještě žila, kdyby poslechla svou chytrou nejstarší dceru.“ Možná to je také jen podtitul. Mám čas, abych si to přesně rozmyslela, protože jsem ještě nezačala psát.
Většina lidí, kteří bydlí v naší čtvrti, nemají vůbec sny. Zvlášť jsem se na to ptala. A sny těch, kteří nějaké mají, jsou tak ubohé, že bych si je na jejich místě snad radši odpustila.
Například Annin sen je, aby se bohatě vdala. Za soudce, asi pětatřicetiletého, a pokud možno ne moc ošklivého.
Anně je sedmnáct, stejně jako mně, a říká, že pokud by se takový objevil, okamžitě by si ho vzala. Pak by se konečně mohla vystěhovat ze svého solitéru a nastěhovat se k soudci do podkroví. Nikdo kromě mě neví, že Anna si někdy sedne na tramvaj a jede do centra, kde třináctkrát obejde budovu zemského soudu v očekávání, že soudce konečně vyjde ven, objeví ji, daruje jí rudou růži a pozve ji nejprve na zmrzlinu a pak do svého podkrovního bytu.
Říká, že štěstí si je třeba vybojovat, jinak člověka mine.
„Víš vlastně, co to znamená solitér, ty hloupá huso,“ zeptala jsem se jí. „To je zvlášť drahocenný diamant, který je na koruně sám. Už nikdy nebudeš bydlet v solitéru, jestli se tady odsud vystěhuješ.“
„To sis právě teď vymyslela. Nikdy by tenhle betonový špalek nenazvali po diamantu,“ říká Anna. „A vůbec, když toho člověk moc ví, brzy zestárne a bude mít vrásky.“ Tak to říkají Rusové.

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

virusss

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykre

nove forum bez mazani

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykreslenie kladných aj záporných ľu

DEA:
autor sa zameriava na charakter postav, ktoré sú typickými predstaviteľmi vtedajších nižších vrstiev

POSTAVY:
Zuza Javorova: vdova, manžel jej umrel pred piatimi rokmi, je hrdá, tvrdohlavá a neústupčivá

Anička: jej dcéra, skromná a poslušná, dobre vychovane dievča

Mara Malecka: Zuzina sesternica, tvrdohlavá, priebojná, nejde jej o šťastie syna, dôležité sú pre ňu peniaze

Jano Malecky: uhliar, Marin muž, rozvážny, tolerantný, rozumný, lezú mu na nervy vecne zbytočné hádky a intrigy

Miško Malecky: ich syn, regrút, slušný, dobrý mládenec, verný

Števko: paholok u Javorových

Dora: dedinská klebetnica a dohadzovačka, príživníčka

DEJ:
Dielo hovorí o dvoch chudobných rodinách a láske ich deti, ktoré sa v tajnosti zasnúbili. Prvým dejstvom nás autor uvádza do prostredia a času príbehu. Hru otvára Anička, netrpezlivo očakávajúca svojho milého Miska, ktorý ma prísť do Javorov rozlúčiť sa pred odchodom na vojenčinu. Mlada dvojica sa rozhodla povedať o svojich tajných sľuboch vernosti Aničkinej matke Zuze. Po získaní súhlasu rodičov a zmene tajného sľubu na verejne zásnuby nastane spor medzi Zuzou a Marou, kto sa z mladých ku komu nasťahuje. V druhom dejstve Mara, ktorá si postavila hlavu a rozbila zásnuby, dostane vplyvného spojenca v osobe dedinskej klebetnice a dohadzovačky Dory Kalinovie. Dora dohadzuje Mare bohatú nevestu richtárovu starú dievku Kaťušu. Zároveň svojimi klebetami ohovára Aničku, čím zvyšuje pocit hnevu v Zuze Javorovej. Takto sa jej podarí rozkrútiť kolotoč nedorozumení, ohováračiek, vášni a spustiť všetky negatívne vlastnosti ženskej povahy ako sú tvrdohlavosť, neústupčivosť a zaslepenosť, ktoré rozumný Marin muž Jano nazve v závere dejstva výs
dnes v 10:21
lili
Jozef-Gregor Tajovský : Ženský zákon
ÚTVAR:
veselohra v 4 dejstvách

OBDOBIE:
2.vlna slovenského realizmu, národná a politická nesloboda Slovákov

TÉMA:
reálne zobrazenie života na dedine v jeho vážnej i humornej podobe, vykreslenie kladných aj záporných ľu