Adriana:Dokud dýchám, doufám.

Ahoj,

jsem taky společnice a chci se podělit o svoje zkušenosti.
Je mi zatím něco málo nad dvacet let a tuto práci neprovozuji nijak dlouho.
Dělám vysokou školu a je to vlastně forma brigády. Jak jsem se k tomu dostala ? Náhodou. Nejdřív jsem chtěla pracovat sama na sebe, a párkrát to i zkusila. Podotýkám, že za prací jsem dojížděla poměrně daleko.

Pak jsem kvůli bezpečnosti přešla přes inzerát pod jednu agenturu a měla jezdit jen escorty, ale po jedné šichtě, kdy jsem si nic nevydělala , rozhodla jsem se zkusit privát.
Opět přes inzerát jsem se dostala do celkem příjemného prostředí, velký byt na dobré adrese, fajn šéf - nebo mám říct pasák? Ono je to celkem jedno, holky celkem o ničem, lehce slepice na kterých bylo vidět, že tenhle kšeft už nějakou dobu dělají, ale pracovní podmínky na dost dobré úrovni i když jinde si holky vydělají třeba o něco víc.

Nepocházela jsem z žádné sociální vrstvy, ale chtěla jsem být nezávislá na rodičích.
Jasně, bála a bojím se o zdraví, protože to je to nejdůležitější, ale risk je zisk!? ..Nehodlám se tomu věnovat nijak dlouho a rozhodně nejsem ten typ, co si vydělá a pak to jde utratit do nějakého shopping centra. Nějaké drobnosti si samozřejmě jako odměnu dopřeju, ale penízky ukládám na účet.

Když přijedu domů, snažím se zapomenout a až teď konečně oceňuju pocit bezpečí ve vlastní posteli. Nepřipouštím si že jsem vlastně šlapka, a protože jsem už pár měsíců zklamaná první velkou láskou, nemám na jiné chlapy ani chuť ani náladu a tu půl hodinu nebo hodinu většinou nějak přežiju. Člověk se naučí předstírat a lhát, a možná bude dost těžké se to odnaučit.

Co se týče peněz, vždycky si říkám, že je důležité abych si vydělala aspoň na zpáteční jízdenku a jídlo a snažím se i když se nedaří neklesat na mysli, protože nejsem žádná modelka a holky které pracují se mnou jsou třeba i hezčí než já a tak logicky mají víc klientů. Ale když se zadaří může to hodit i desítku za hodinu - platí pro eskorty a to pak většinou jedu domů dřív. Protože když se to tak vezme, při práci v baru jsem si za víkend vydělala sotva tisícovku a teď? Na papír jsem si sepsala své největší sny, které bych si ráda splnila + penízky navíc, a už teď se porozhlížím po nějaké jiné normální práci.

Nikdo se to nesmí dozvědět a já si jen přeju, abych až se rozhodnu skončit ( jak říkám, jsem celekm skromná a nebude to dlouho trvat ) abych zůstala zdravá a udržela to všechno pod kontrolou a v neposlední řadě, abych tuhle moj druhou tvář vymazala ze svého života.

Adriana